teorie kuzuši

Aikibudo je cestou hledání přiměřeného nasazení sil k racionálnímu řešení situace. V budo to znamená jednat podle principu sejroku zenjo, který definoval Džigoro Kano (zakladatel džudo). Sejroku zenjo znamená dosáhnout maximálního účinku s použitím minimální síly. V aikibudo k tomu slouží především principy tajsabaki (přemístění, uhnutí) a kuzuši – vychýlení partnera před zahájením techniky.

Při tréninku aikibudo jsou role partnerů rozděleny: seme útočí, tori se brání. Metodické schéma řešení obranné akce v aikibudo je následující: tori vykonává

1. Tajsabaki (vstup irimi, o irimi, stažení hiki, uhnutí stranou hiraki apod.)
2. Kuzuši (vychýlení seme do nerovnovážné polohy)
3. Cukuri (příprava techniky)
4. Kake (dokončení techniky)

Ad 1. Po provedení tajsabaki dochází k navázání kontaktu mezi tori a seme.
Ad 2. Tori má možnost vychylovat seme v následujících směrech:

Ad 3. Je-li seme vychýlen ve směru odpovídajícím technice, kterou hodláme provést je možné zahájit její přípravu cukuri.
Ad 4. Jestliže byly splněny všechny předcházející podmínky, je možné techniku vykonat.

Příklad: seme útočí čkou cuki, tori nasazuje techniku uširo hidži kudaki:

1. O irimi s konečnou pozicí kamae směřující pod úhlem 45° k seme
2. Zachycení útočící paže, otočení boků – vychýlení seme (migi, hidari) joko
3. Přikročení k seme a zachycení jeho paže s přitlažením k tělu
4. O irimi na místě se stlažením seme vzad k zemi pákou na loket, osae.

Poznámka: Uvedené fáze provedení techniky jsou metodickým základem výuky aikibudo.
Je třeba mít na paměti, že s technickým vývojem cvičence jsou všechny fáze stále méně rozpoznatelné až po jejich splynutí v jeden plynulý a technicky dokonalý pohyb.